HW kód : J3443477
Frekvence : 403.8 MHz
Datum a čas vypuštění : 30.7.2014 13:15 SELČ
Místo vypuštění : Praha Libuš
Místo přistání : pole uzrálé pšenice 200m východně od areálu Kaučuku (Synthos) Kralupy, N50.249407, E14.336295, 239m n.m. (9SATs)
Čas přistání : 15:09SELČ
Čas nálezu : 15:49SELČ
- přehledová mapka, fialová - dráha letu sondy, modrá - pěší cesta za sondou, T - souřadnice Tetrix, S - nález sondy
Sondu jsme trackovali již od výjezdu z Prahy, sjeli jsme z dálnice D8 poblíž Nové Vsi a čekali na polním výjezdu, co se bude v atmosféře dít. Měli jsme ještě více než hodinu do pádu sondy. Predikce se neustále posouvala jižním směrem a původně predikovaný dopad se změnil o více než 5km. Vydali jsme se tedy z první vyčkávací pozice vstříc novým predikcím až východně od Kralup nad Vltavou. Stále nebylo totiž vůbec jasné, zda sonda přeletí Vltavu a skončí ve městě na jejím levém břehu, zda či nedoletí a budeme muset přes Vltavu za ní my. Kousek za Velvary jsme si všimli velmi zvlněné železnice hned vedle silnice. Zrovna po ní jel osobák, kymácel se vehementně, až jsme měli obavy, aby cestující nedostali mořskou nemoc...
Chvíli po burstu jsme si již byli téměř jistí, že sonda Vltavu nepřeletí, burst nastal o trošku dříve v necelých 33km a my se vydali skrz město přes řeku. Predikce ukazovala již nyní celkem stabilně dopadové místo na pole mezi Kaučukem / Rafinérskou a areálem zásobníků cca 1km východně. Sonda dopadla doprostřed velkého pole dle předpokladu. Byli jsme od ní pár stovek metrů, ale bylo nám jasné, že skrz areály se nedostaneme, tudíž jsme celý Kaučuk objeli a pokusili se dostat lesní silničkou pouze pro dopravní obsluhu až kam nejdále to půjde. Cestička naznačená na mapách skrz les a pole po kraji meze však neexistovala, nechali jsme auta na nádražíčku Chvatěruby. Jaké bylo naše překvapení, když zrovna na nádraží přijel náš kymácející se osobák. Po rychlém briefingu, že nás čeká cca 800m vzdušnou čarou skrz nesklizené pšeničné pole (potřetí již!) v blízkosti smradlavých komínů chemičky, padlo statečné rozhodnutí všech, že se vydáme na cestu i za cenu dosti dlouhého nepohodlí. Přešli jsme přes první pole, tradičně vyplašili koloucha z jídelny a přešli první mez. Otevřel se nám industriální pohled na les komínů, hned jsem si vzpomněl na Páralova Mladého muže a bílou velrybu. Scénu z pravé strany rámoval komín s hlasitě odfrkujícím plamenem na vrcholu. Atmosféru dokresloval chemický zápach, který jsme ostře cítili pokaždé, když se k nám stočil vítr. Do toho všeho bylo na poli hrobové ticho, pouze jitřené rytmicky odfrkujícím plamenem na vrcholu... jak ve filmu Metropolis.
Od posledních souřadnic jsme byli 100m a stále jsme neslyšeli signál "na konektor". Bylo to zvláštní, nicméně vydali jsme se dál stejným směrem starou vyjetou kolejí v pšenici a zhruba po 100m jsme sondu konečně zaslechli. Bylo možné ji směrově zaměřit a poté jsme se brodem napříč obilím vydali neomylně za sondou, kterou jsme posledních 10m dohledali vizuálně dle zbytku balónu. Sonda přistála přesně doprostřed vyjeté koleje (podruhé ze tří případů) a balón s chuchvalcem zůstal o pár metrů dále.
Po obřadu přepálení šňůrky, zamotání a fotografiích na tomto bizarním místě, jsme se vydali vyjetou kolejí na zpáteční cestu polem. Tato sonda drží u mě jedno prvenství, a to zatím v nejvzdálenější sondě od zaparkovaného sondeauta (to jsem ještě ale netušil, že tu příští zase naopak málem přejedu).
Poté, co jsme dorazili zpět k nádraží, jsme se očistili od osin a pšeničného prachu a náležitě oslavili nález. Paní z nádražní bytovky nám přinesla okurky a cukety, že prý vypadáme, že žijeme zdravě
Moc nás to potěšilo a večer jsme si díky tomu dali výbornou večeři, už na našem cílovém místě v severních Čechách.- sondu jsme našli podle zbytku balónu
- přistála doprostřed vyjeté koleje
- přímo na anténu a v kamenité hlíně zanechala svůj obtisk
- radost z prvonálezu byla veliká, stejně velké byly i dva zbytky balónu
- atmosféra místa vybízela k industriálním fotkám...
- ...
- ...
- ...
- po návratu na nádraží byl úlovek patřičně oslaven
- poprvné jsem si všiml takto vytékajícího lepidla mezi články
- sonda nakonec nebyla přejeta kymácejícím se vlakem, ale zůstala jako suvenýr nové sondelovkyni
- následně jsme od místních obdrželi i zdravou večeři :)