HW kód : J4713322
Frekvence : 403.8 MHz
Datum a čas vypuštění: 14.5.2014 06UTC
Místo vypuštění: Praha Libuš
Místo nálezu: les u Jílového u Prahy 49°53.283, 14°30.984 . Po pohodovém nálezu noční sondy jsem se rozhodl nenechat si ujít libušskou novinku - první samostatně vypuštěnou SGPL (tedy pokud je mi známo, třeba mi něco ušlo, SGPL, co byly součástí lustrů s tímto nesrovnávám). Sonda vzhledem k nižší hmotnosti padala před dopadem 15 m/s a pád proto trval o něco déle. Dopad do lesnaté oblasti JV od Jílového nevěstil nic dobrého, prozkoumal jsem možnost přístupu a vybral si cestu z Kabátů "silnicí" s názvem K Turyni. Tato silnice má sice honosný název, zato však nemá asfalt a je to normální lesní cesta, navíc poněkud blátivá, naštěstí ale sjízdná. Postupoval jsem za cenu ukrutného zablácení auta a zaměřoval signál, až jsem sondu objevil prímově oběšenou na vysokém smrku přímo u cesty. Přes vrchol byla natažená šňůra odvíječe, na jedné straně visely velké zbytky balónu, na druhé sonda. Po obhlídce situace jsem se jal vyhledat nějaký ten vhodný klacek a sondu zkusil sundat. Naneštěstí byl klacek jako obvykle poněkud krátký a jak jsem do sondy šťouchal, najednou vyjela cca o 2 metry výše, je prostě hodně lehká a balón na druhé straně měl v soutěži v přitažlivosti zemské poněkud navrch. Ten slovník, co jsem s ním situaci vyhodnotil, radši neuvádím
Zkusil jsem něco vrhačského umění s kouskem klacku na provazu, prak jsem neměl a prut s vlascem jsem se mezi těmi větvemi na svahu neodvážil zkoušet. Vrhačské umění jsem vyhodnotil jako velice špatné Vyprostil jsem proto opodál mezi stromy zaklíněný ulomený solidní smrček, měl jsem s ním co dělat ho jen sundat a dotáhnout pod sondu, tam jsem jej chvíli snažil vztyčit, až jsem pochopil, že to nepůjde, byl příliš dlouhý a ikdyž jsem se konec snažil o něco zapírat, jak jsem ho začal stavět, vždycky se mi začal převracet zvedaným koncem dolů. Za chvíli jsem toho měl dost (jak psychicky, tak hlavně fyzicky) a nechal jsem toho. Opět jsem se vydal na průzkum, našel slibnou bukovou větev, váhově byla taky tak akorát, abych ji ještě zvládnul a vydal jsem se útočit na balón, který se ukázal být tak akorát konečkem v dosahu, když jsem tu šíleně těžkou bukovou obludu dokázal zvednout spodním koncem cca půl metru do vzduchu, na svahu a po boji s předchozím smrčkem to bylo fakt na doraz mých možností Podařilo se mi šťouchnout do balónu, ten elegantně sjel na zem a vytáhl sondu až bůh ví kam nahoru do koruny. Obával jsem se, aby se sonda někde nahoře nezamotala, odřízl balón, navázal jiný odvíječ a zkusil sondu spouštět dolů. Docela to šlo, ale pak se mi to dole nějak zamotalo a neměl jsem už na čem spouštět. Protože už jsem toho měl fakt dost, vyzkoušel jsem, že sonda má rozumnou šanci sjet dolů, šňůru odřízl, pustil a sonda skutečně poslušně dolů sjela. Uklidil jsem tedy stratosmetí i sundavací pomůcky a vydal se bahnem zpět do civilizace. První libušská SGPL tedy patří k těm nezapomenutelným. Fotodokumentace bohužel není, já sundaval a fotografa jsem tam žádného neměl.