8.4.2014. 12UTC G3213798 Prostějov + RADAC

[Mirek]

Typ sondy: RS92-SGPW
HW: G3213798
Frekvence: 402.100MHz
Místo vypuštění: Prostějov
Datum a čas vypuštění: 8.4.2014 12UTC
Datum a čas nálezu: 8.4.2014 13:46UTC
Místo dopadu: řepkové pole poblíž obce Prusinovice
LAT: 49.371925
LON: 17.579920

Pro prostějovskou RADAC sondu jsme se vydali ve složení Karel OK2XHK, Karel Navrátil a já. Podle predikce měla dopadnout do oblasti Bystřice pod Hostýnem. Vyjeli jsme před dopadem a asi 10 km od cíle jsme už měli sondu nad hlavou a krátce na to balon praskl. Rozhodli jsme se zastavit a vyčkávat. Když byla sonda jen několik km nad zemí, tak k našemu rozčarování začala vynechávat GPS. Naštěstí potom naskočila, ale chovala se divně, poloha poskakovala, výška byla chvílemi i v záporných hodnotách. Naštěstí těsně před dopadem se vše zklidnilo. Sonda dopadla 4,7 km od nás, takže jsme měli souřadnice až k zemi. V podobných případech rádio nepotřebuji, sondu najdu jen podle souřadnic. Tentokrát tomu ale tak nebylo, muselo se zaměřovat. Sondu jsme našli o 300 m jinde. Ta GPS byla opravdu nějak divná. Sonda se rafinovaně ukryla v řepkovém poli, řepka byla už dost vysoká a už i žlutě kvetla. Na poli nebyly žádné odrazy signálu, takže zaměření bylo velmi rychlé. K našemu velkému překvapení byla sonda zcela nepoškozená. Je to paradox, že pražská sonda se s padákem poškodila a prostějovská bez padáku to přežila. Prostě řepka je měkčí než betonová dlažba. Čekali jsme na místě asi půl hodiny, ale nikdo další už nepřijel.
Po příjezdu domů jsem se okamžitě pustil do zkoumání. Zajímalo mne o kolik bude vyšší spotřeba proti samotné SGP. Byl jsem překvapen, SGP bere při 9ti Voltech 190 až 250 mA, doplněk RADAC bere jen 20 mA. Na to, že je tam měnič na vysoké napětí se mi to zdálo málo a měl jsem podezření, že něco odešlo. Ale není tomu tak, sonda měří beta i gama záření s velkou citlivostí, jak je vidět na obrázku ze Sondemonitoru. Kanály Aux3 a 4 ukazují četnost impulzů G-M trubic, kanály Aux 1 a 2 potom kumulované hodnoty beta a gama záření. Na obrázku je jasně patrné jak jsem 3x přiblížil zkušební zářič k sondě. A co bylo tím zkušebním zářičem? Mám několik starých fosforeskujících ciferníků, ale nejsilnější zářič je 70 let starý astrokompas z anglického bombardéru z války. Ta bílá hmota nahoře měla asi ve tmě světélkovat. Dnes už nesvítí, ale je silně radioaktivní.

[Mirek]

Měřil jsem napětí na trubicích. Použil jsem voltmetr se vstupním odporem 10 MOhm a naměřil jsem zhruba 300V, napětí není stabilizované a trochu kolísá. Jak správně podotknul Zaky, vnitřní odpor násobiče je vysoký. Zkusil jsem tedy vložit do série s voltmetrem další odpor 10 MOhm. Voltmetr ukázal 200V. Z toho lze usoudit, že vnitřní odpor zdroje je rovněž 10 MOhm. Máme tedy v sérii celkem tři odpory 10 MOhm a na každém je 200V. Skutečné napětí zdroje je tedy 600V.
Přikládám ještě jeden obrázek měření radioaktivity. Zelená křivka je gama trubice, růžová je beta. Když hodnota dosáhne horní okraj, tak pokračuje znova odspoda.