11.10.2013 12UTC J0614526 Vídeň

Mirek

Typ sondy: RS92 SGPD
HW: J0614526
Frekvence: 405,1 MHz
Místo vypuštění: Vídeň
Datum a čas vypuštění: 11.10.2013 12:00 UTC
Dátum a čas nálezu: 11.10.2013 16:12 UTC
LAT: 49.503137N
LON: 16.913404E

Příznívý jižní vítr po delší době donesl vídeňskou sondu do našich končin. Sonda dopadla 25 km západně od Olomouce do lesa. Jako naschvál mi manželka chvíli před dopadem odjela s autem. Nezbylo než požádat kamaráda aby mne tam dovezl. To se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože kdybych na místo dojel sám, tak bych to po zhodnocení terénní situace asi vzdal. Poslední souřadnice jsem přijal z výšky 650 m, to by u sondy bez padáku zaručovalo dobrou přesnost nálezu. Jenomže tato vyloženě plachtila, rychlost pádu byla chvílemi i pod 2 m/sec zato rychlost větru byla kolem 15 m/sec. Byl jsem srozumněn s tím, že může být od posledních souřadnic dost daleko. Dojeli jsme po silnici do údolí co nejblíže místa posledních souřadnic. Signál tam byl silný, ale ze všech směrů. Kvůli odrazům nešlo zaměřit žádný směr. Měl jsem pouze jistotu, že to bude po pravé straně silnice. Napadlo mne, že když vylezeme na kopec a budeme zaměřovat shora do údolí, tak bude odrazů méně. To se skutečně potvrdilo, ale netušil jsem co nás čeká. První překážka byl potok. Nebyl hluboký ale zato široký. Gumáky jsme nechali doma. Tak jsme házeli do potoka kameny a klády, až se nám podařilo vybudovat jakousi lávku po které jsme přeskákali. To nám zabralo asi 20 minut. Dál to bylo ještě horší, kopec měl stoupání kolem 45 stupňů. Kdyby mě viděl můj kardiolog, tak by mě určitě vyřadil ze svojí kartotéky. Do toho začalo pršet a pěkně to klouzalo. Porost byl hustý a plný trní. Naštěstí v něm zvěř měla prošlapané cestičky. Jenom nevím proč je neprošlapala rovně ale zbytečně klikatě. Zcela vyčerpaní a mokří jsme se konečně ocitli na hřebenu kopce. Tam už bylo zaměření jednoznačné, šli jsme rovně, signál sílil až jsme konečně spatřili červený padáček v koruně vysokého stromu. Ale kde je sonda? Na stromě vidět nebyla a žádné lanko ze stromu neviselo. Chvíli jsme chodili kolem, potom se ale začalo rychle stmívat a začali jsme uvažovat jak se potmě dostaneme z toho kopce. Nakonec jsem se zcela promočený přinutil zapnout svůj "logický koprocesor" a začal přemýšlet. Uvažoval jsem takto: Já jsem zvyklý lovit sondy bez padáčku, ty padají jak šutr. Když je balon na stromě tak je sonda pod stromem. Toto ale bude jinak, ta sestava plachtila téměř horizontálně. První se musela zachytit sonda, potom se lanko pokládalo na vrcholy stromů a poslední je padáček. Sonda bude 60 m daleko proti směru letu. Vydal jsem se tím směrem. Po asi dvaceti metrech končily vysoké stromy a následoval hustý pás "vánočních stromků". Sonda bude tam, musím se tam prodrat. A opravdu tam byla! Našel jsem ji už za hluboké tmy, ještě že je bílá! Snažil jsem se ještě za lanko stáhnout padáček, ale to byl marný boj, přes deset stromů se to nemohlo podařit.
Takže úkol splněn, ale co teď? Stáli jsme promočení potmě na vrcholu strmého kopce. Jak se dostat dolů? Baterku jsme samozřejmě nechali v autě. Tak jsme si našli slepecké hole a vykročili do tmy. Semtam se ozývaly výkřiky, ale setkali jsme se dole s nepoškozenými údy. Teď ještě najít tu naši lávku na přebrodění potoka. To vyřešil geniálně kolega když začal mačkat dálkové ovládání auta a ono blikalo už ze vzdálenosti 100 m.
Takže nakonec úspěšný den. Čím to bylo těžší, tím je větší radost.