HW: J2713493, x, x, x (dodám o víkendu - sondy byly deportovány na chatu, aby doma nepřekážely
)Frekvencia: 401,1 + 403,8MHz SGPL, 402 + 402,8 RS41
Miesto vypustenia: Libuš
Čas vypustenia: 26.8.2013 23:15 UTC
Čas nálezu: 27.8.2013 01:46 UTC
LAT: 50.0593017N
LON: 14.1930953E
Info.:
Po Zakyho a Alešově pondělní úspěšné sérii nálezů testovacích souprav jsem se rozhodl zkusit své štěstí a pokusit se o odlov půlnoční sestavy.
Předpověď ve 23 hod SELČ určila místo předpokládaného dopadu Lánskou oboru, z čehož jsem moc velkou radost neměl - s touto lokalitou mám již zkušenost; v dubnu roku 2012 zde na levém břehu přehradní nádrže Klíčava přistála O3 sonda, která tam - pokud neumřela, někde leží dodnes. Obora je však střežena a jakýkoliv nepovolený vstup do ní by mohl znamenat hromadu dohadování s PČR. Začal jsem tedy zvažovat, zda má cenu dnes někam jet, nebo si počkat na příznivější podmínky.
Nakonec jsem ale vyrazil, cca ve 23:45 SELČ opouštím Kolín a protože do dopadu zbývá hromada času, mířím přímo na Libuš na noční exkurzi, abych si zpoza plotu prohlédl, co že mě to vlastně někde v terénu za pár hodin může čekat. Zhruba deset minut před jednou hodinou ranní již byla vrata plnírny otevřena a v nich připraven - opravdu veliký - balón. Na palubním přijímači již byly slyšet všechny čtyři radiosondy, nové RS41 o sobě dávaly vědět přerušovaným šumem. Pět minut před termínem vypuštění byla celá sestava několika pracovníky přenesena do plnírny, kde začalo její upevňování k balónu. To vše bylo doprovázeno záblesky Pavlova foťáku. Pokusil jsem se také od parkoviště za plotem pořídit pár snímků (čímž jsem se také "prozradil" - při zaostřování mi foťák problikával oranžovým světlem). Jenže jak jsem posléze zjistil, zapomněl jsem do přístroje vložit paměťovou kartu. Integrovaná paměť umožňovala 4 fotky, nebo 40 s videa. Mezitím již byl balón s celým sondovým kolotočem přenesen ven a začalo se s částečným uvolněním balónu do výšky několik metrů nad zem. Po posledním vyrovnání celé sestavy do ideální polohy byl tento komplet vypuštěn. Do nočního ticha se začalo ozývat pravidelné rychlé cvakání kovového odvíječe od fy Graw, na kterém byla souprava upevněna.
Brzy zmizel balón z dohledu a já se vydal přes Modřany dolů k Vltavě a následně směrem na Jeneč, kam jsem dorazil kolem druhé hodiny ráno. Zastavil jsem na okraji silnice, sklopil sedačku a za tichého hudebního doprovodu bluegrassu se snažil alespoň na chvilku usnout a odpočinout si. Přeci jen jsem měl ráno v osm nástup do práce. Kolem třetí hodiny zazvonil budík, následovalo spuštění notebooku a bylo zahájeno dekódování. První polohu udala sonda pracující na kmitočtu 403,8 MHz přímo nad místem, kde jsem parkoval. Výška kolem 25 km. Následovalo stoupání a ve výšce asi 35km balón praskl. Pádová rychlost se pohybovala kolem 40 m/s a nijak zásadně se neměnila. Bylo jasné, že zbytky latexu se do sebe zacuchaly a padák asi moc nefunguje. Ve výšce kolem deseti kilometrů nad terénem byl již signál stálý a bez výpadků, nastartoval jsem tedy auto a vydal se do míst, kde jsem předpokládal dopad. Od výšky cca 3 km AGL se souřadnice dopadu lišily jen minimálně, přistání vycházelo do pole mezi obcí Chýně a Hájek jižně od Jenče. Autem se mi velice dobře dařilo držet krok s padajícími sondami, v okamžiku dopadu byl rozdíl mé polohy a místa dopadu asi 400 m. Ve dne by se dalo krásně pozorovat přistání.
Pár sekund na to se v SondeMonitoru zobrazila místo zeměpisných souřadnic čísla ve formátu 10000000.000 a hned bylo jasné, že balón přistál. Se svítilnou, směrovou anténou a ručkou jsem v holínkách vyrazil do polí k místu, kde byl očekáván nález. Během chůze jsem si ve tmě všiml dvou paralelních vedení VVN a jen doufal, že sondy nezůstaly někde nahoře. Signál byl totiž nezvykle silný a nešel moc dobře zaměřit. Po několika minutách chůze jsem zahlédl na poli cosi bílého, co by mohl být padák. Moje domněnka se posléze potvrdila, ale.... Od velké hromady zbytků balónu a padáku vedlo nosné lanko kamsi šikmo nahoru k obloze. Svit baterky mě utvrdil v nejhorších obavách. Lano vedlo přímo přes všechny tři vodiče na sloupu a za ním opět klesalo k zemi, kde se již na jeho konci zřetelně rýsovala dřevěná konstrukce sestavy na šikmo zapíchnutá v zemi. Při bližším ohledání bylo vidět, že se při dopadu přetrhlo jedné z lanek nesoucí sondy a jedna z dvojice RS92 se povalovala asi o dva metry stranou. RS41 nijak zvlášť poškozeny nebyly, pouze jeden kus má přelomené teplotní čidlo a na jedné straně odlepené čidlo vlhkosti. Zbytek vypadal OK. Nejhorší však bylo vymyslet způsob, jak celý komplet BEZPEČNĚ vymanit ze zajetí elektrického vedení. Po několika pokusech s dotykem lanka anténou jsem se odvážil vzít lanko a odvíječ do ruky. O zoubky odvíječe se mi podařilo nosné lanko přeříznout. Příště to chce s sebou minimálně nůž. Za chvilku bylo vše na zemi a následně přeneseno k autu. Celá tato operace zabrala asi 40 minut.
Další dilema byl systém převozu soupravy, aby zůstala zachována co největší část konstrukce a domů se mi tak dostalo prakticky to, co jsem viděl startovat před pár hodinami z Libuše. Nakonec se mi podařilo rozuzlovat jeden konec napínacích lan spojujících vrcholy dvou zkřížených dřevěných hranolků a nůžkovitě obě ramena sklopit. Domů jsem odjížděl kolem páté hodiny ráno, když začalo nad horizontem svítat. Kafe a bageta na benzínce u Počernic mě trochu probraly a asi po hodině jízdy českobrodskou jsem dorazil domů. Čas příjezdu: 6:17 ráno. Nevyspalý, utahaný jako pes, ale maximálně spokojený!
